13 - Rozloučení a odjezd

V úterý jsme se vrátili naposledy do Mahanga, abychom se definitivně rozloučili s vesničany. Jeli jsme autem, které patří sestřičkám a kromě nás a matky představené jela i další řádová sestra a řidič. Po cestě jsme ještě nakoupili pytel kukuřice na ugali a pytel fazole. Ty jsme předali Barakovi a Emmanuelovi, sirotkům, kteří žijí s dědou Simwabou. Sestrám jsme předali peníze na kaši a cukr pro žáčky ve školce. Protože máme spočítáno, kolik kaše a cukru vyjde na jeden den, byli jsme schopni si vypočítat i sumu, která vystačí do konce roku. Kaše se ale musí kupovat po částech, aby se nezkazila, a proto jsme to dali na starosti sestrám.

Se sestrami jsme šli na obhlídku misijního domu a školky. Co se týká misie, zedníci zrovna dokončovali interiér budovy. Neomítnuté zůstanou jen záchody. Doto - náš stolář a tesař na svém mini traktorku postupně vozil rámy na okna a dveře. Peníze, které nám zbyly a které jsme předali sestře představené, by měli stačit na dvoje venkovní dveře, které uzavřou budovu proti nežádoucímu vstupu lidí a zvířat. U této fáze budou práce dočasně zastaveny, dokud nebude dost peněz na další převod a další fázi. Pak přišla na řadu školka. Sestry ji chválily, ale jsem nebyl spokojen s celkovou čistotou tříd a při loučení s lidmi z této části vesnice jsem jim to i vyčetl a důrazně napomenul, aby se to neopakovalo. Každému nám dali zlatý řetízek a prstýnek jako dárek a my jsme odjeli na základní školu, nějaké 2 km daleko. "Zlato", které jsme dostali, začalo hnědnout hned za pár hodin, protože, jak si asi domyslíte, to nebylo žádné zlato, jen levné tretky z Číny, ale nám to vůbec nevadilo. Zlato nás nezajímá, maximálně snad zlato v srdci. Prostě nám chtěli něco dát.

Foto: interiér budovy misie; aktuální pohled na budovu; společné foto; Dotům malotraktor


Na základku jsme jeli, protože nám chtěli učitelé, rodiče a přátelé školy poděkovat za dar 20 lavic, které putovali do Mahanga díky dobrému srdci a píli moravských školáků ze ZŠ Šumice a Uherský Brod I. Přítomen byl i zástupce vesnice Simike, která dostala 7 lavic. Za doprovodu místní zvučné kapely jsme byli uvedeni do vyzdobené třídy, kde následovaly poněkud zdlouhavé proslovy, děkování a zpěvy. Byly nám rovněž předány dary, z nichž jsme většinu museli dát sestrám. Zavazadla nemáme nafukovací a nebylo je prostře kam dát. Posuďte sami: velký proutěný koš, velký dřevěný vyřezávaný hmoždíř, malý pytel fazole a rýže nebo "fido" - hudební nástroj připomínající luk. Poděkovali jsme vřele za dary, pronesli pár slov a po zapáleném projevu dědy Simwaby, za který by se nemusel stydět zdatný kazatel (stejně Simwabu spousta lidí na vesnici považuje za posla božího), jsme opustili vesnici.

Foto: ženy se loučí


Další den jsme už opouštěly Mbeyu. Vyjeli jsme na poledne vlakem. Tedy měli jsme vyjet. Nezbytné zpoždění posunulo náš odjezd o skoro dvě hodiny. Abych pravdu řekl, všichni jsme se dost těšili. Cesta sice trvá 2x déle než autobusem, ale zase máte pohodlí, svobodu pohybu a vidíte jiné scenérie než busem. Jeli jsme první třídou, což znamená kupé se 4 lůžky, přesně pro nás. Vagóny už asi za sebou měli nějaké to desetiletí služby v Číně, takže nečekejte žádnou extrémní čistotu a funkčnost vybavení, ale na Afriku slušné. Navečer jsme si zašly do jídelního vozu, kde dobře vařili, někteří z nás si zas nechali pokrm donést přímo do kupéčka. Nebudu tvrdit, že jsme se všichni v noci dobře vyspali, alespoň jsme však mohli být natažení. Dopoledne jsme projížděli přes národní park a sledovali stáda buvolů, pakoňů, zeber a antilop. Obzvlášť žirafy nám připravili krásnou podívanou. Do Daru jsme dorazili na čas a bez zpoždění. Musel to asi po cestě dohnat, tzn. frčel 55 km/h místo obvyklých 50 km/h.

Foto: nádraží v Mbeyi; náš tým při odjezdu; mávání dětem; pohled z vlaku


Po dvou dnech strávených v ulepeném Daru, užívajíc si chutí a vůní indické kuchyně jsme odletěli zpět do Evropy, zpět do civilizace, do shonu, starostí i krás všedních dní. Děkujeme vám všem za pozornost, kterou jste nám věnovali po celou dobu našeho pobytu, za vaši pomoc a příspěvky a za vaše dobré srdce. Jsme rádi, že jste s námi. Nezapomeňte: aktuální informace o našem sdružení naleznete na www.bezmamy.estranky.cz. Nashledanou.